Období II.
Česká a světová literatura 19. století
9
Babička – Obrazy venkovského života
Realismus · 19. stol.
Román · Epika
O autorovi
Božena Němcová (1820–1862), vl. jménem Barbora Novotná, později Panklová. Slavná česká spisovatelka, zakladatelka novodobé české prózy a příklad rané ženské emancipace. Narozena r. 1820 ve Vídni → dětství na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské (s rodiči a babičkou) → škola v České Skalici (1826–33) → r. 1837 svatba s Josefem Němcem (4 děti), nešťastné manželství → časté stěhování (Josefov, Litomyšl) → r. 1840 Polná → kontakt s místními obrozenci → r. 1842 Praha → Domažlice → manžel přeložen do Uher, Božena zůstává v Praze → kontakt s pražskými vlastenci → cesty (Uhry, Slovensko) → literární tvorba a kontakt s májovci → ústraní (výjimkou účast na pohřbu Karla Havlíčka Borovského) → zdravotní obtíže a konflikty s manželem → zemřela v chudobě. Zajímavosti: prakticky celý život strávila v chudobě; pochována na pražském Vyšehradě; znala se s Karolínou Světlou. Vlivy na dílo: vlastní dětství, babička Marie Novotná, smrt syna Hynka.
Literární směr & kontext
Realismus – věrný popis skutečného prostředí venkovského života. Vydáno r. 1855 – pozdní období autorčiny tvorby. Silná idealizace babičky jako ztělesnění morálního ideálu. Doznívá české národní obrození, nastupuje generace Májovců. Bachův absolutismus – romantické prvky (nereálně přátelský vztah kněžny s chudou babičkou).
Autoři stejné doby
Karel Jaromír Erben (Kytice) · Karel Hynek Mácha · Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák) · Karel Havlíček Borovský (Král Lávra) · Charles Dickens (David Copperfield) · Charlotte Brontëová (Jana Eyrová) · Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Dvojník)
Vlivy na dílo
Vlastní dětství; babička Marie Novotná; smrt syna Hynka. Na další tvorbu: Karel Jaromír Erben; české národní obrození a jeho zástupci; cesty na Slovensko a do Uher.
Další díla autora
Divá Bára (venkovská povídka o nezvykle odvážné dívce) ·
Karla (povídka z Chodska) ·
V zámku a v podzámčí (téma sociálních rozdílů) ·
Chyže pod horami (slovenský venkov) ·
Pohorská vesnice (román o životě na vesnici u něm. hranic) ·
Národní báchorky a pověsti (O Popelce, Sedmero krkavců, Princ Bajaja, O perníkové chaloupce, Čert a Káča, O hloupém Honzovi) ·
Slovenské pohádky a pověsti (O dvanácti měsíčkách, Sůl nad zlato) ·
Ženám českým (poezie) ·
Z Uher, Obrazy ze života slovenského (cestopisy)
Literární druh & žánr
Epika – silně autobiografická venkovská novela (próza). Poznámka: jednoznačné žánrové zařazení je sporné – řada odborníků ji označuje za povídku (hlavní postava neprochází výraznějším vývojem), část za novelu.
Časoprostor
Staré Bělidlo a Ratibořice (panství kněžny Kateřiny Zaháňské). 1. pol. 19. stol. Od 8. kapitoly je Staré Bělidlo popisováno v jednotlivých ročních obdobích.
Vypravěč
Er-forma – autorka jako vnější pozorovatelka děje. Místy babiččino vyprávění v ich-formě. Vzpomínkový, nostalgický tón. Prolínání přímé řeči a monologů postav; dlouhé propracované popisy i dialogy.
Kompozice
Prolog (úvod) + 18 kapitol + epilog (závěr). 6. kapitola věnována příběhu Viktorky. Dvě dějové linie: I. příjezd babičky a popis jejího života; II. od 8. kapitoly popis Starého Bělidla v ročních obdobích. V prologu vzpomínka na babičku, v epilogu její poslední léta a pohřeb. Vyprávění chronologické, rámcové (více příběhů ve hlavním ději) i retrospektivní (návraty zpět v čase).
Postavy
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Babička (Magdaléna Novotná) | Symbol dobra a lásky; moudrá, štědrá, pracovitá, skromná, staromódní (drží se starých zvyků); zidealizovaná postava |
| Barunka | Autobiografické zpodobnění mladé Boženy Němcové; babiččina nejoblíbenější vnučka; nejstarší ze sourozenců; hodná, klidná, poslušná; v babičce vidí svůj vzor |
| Vilém a Jan | Babiččina vnoučata a sourozenci Barunky; zlobiví a neposední |
| Adélka | Nejmladší vnučka; bystrá, zvědavá a velmi učenlivá |
| Terezka a Jan Proškovi | Manželé, rodiče 4 dětí; Terezka = dcera babičky; nemá příliš ráda staré zvyky a báchorky |
| Viktorka | Mladá dívka; kvůli nešťastné lásce k vojákovi se zblázní; žije v lese; hodí dítě do splavu; nakonec ji zabije blesk |
| Kristla | Milá a prostá vesnická dívka; babiččina oblíbenkyně; šťastně se vdá za Mílu |
| Kněžna Zaháňská | Ve skutečnosti vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská; milá, obětavá, nepovýšená; přátelí se s babičkou; pomáhá chudým |
| Hortensie | Schovanka kněžny; milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi; vzhlíží k babičce; nadaná malířka; zemře před plánovanou svatbou |
Zajímavost: většina postav je historicky věrná a doložitelná.
Děj
Babička (Magdaléna Novotná) dostává od dcery Terezky pozvání na Staré Bělidlo v panství kněžny Zaháňské. Přijíždí – vnoučata (Barunka, Vilém, Jan, Adélka) ji netrpělivě očekávají a rychle si ji oblíbí. Babička jim vypráví příběhy, učí je správným způsobům a stává se jejich vzorem. Paralelně probíhá příběh Viktorky – dívky, která zešílela z nešťastné lásky k vojákovi, měla s ním dítě, hodila ho do splavu a žila v lese; nakonec ji zasáhl blesk. Babička se s dětmi spřátelí s kněžnou i její schovankou Hortensií. Kristla, babiččina oblíbenkyně, se šťastně vdá za Mílu. Slečna Hortensie se měla vdát za italského malíře, ale zemřela. Nejstarší Barunka odjíždí studovat; po čase se dozví, že babička je nemocná, a vrátí se krátce před její smrtí. Babička se se všemi rozloučí. Při pohřbu je celá vesnice smutná, průvodu se zúčastní mnoho lidí. Kněžna Zaháňská hodnotí situaci slovy: „Šťastná to žena!"
Téma díla
Vzpomínky na šťastné dětství. Popis obyčejného venkovského života a místních tradic (velikonoční zvyky, svátek Všech svatých, adventní a vánoční zvyky, pouťové slavnosti). Obraz sociálních rozdílů. Babička jako ztělesnění morálního ideálu a nositele národní identity.
Motivy
koloběh životamládístářímoudrostštěstíchudobavenkovtradicerodinavíra
Jazykové prostředky
Řeč vypravěčky a vyšších vrstev převážně spisovná; jazyk vesnických postav lidový, hovorový, místy nespisovný. Četné archaismy (přítruhlíček, bankocetle), historismy (mezulánka, fěrtoch, kanafaska), přechodníky (zavírajíc, říkajíc), nářeční výrazy, cizojazyčné prvky z němčiny, zdrobněliny (dědeček, škatulka). Figury: inverze („ty granáty dal mi nebožtík váš dědeček…"), elipsa (sto rýnských = rýnských zlatých). Tropy: epiteton konstans (hodný pán, hedvábný kabátek). Dlouhé propracované popisy i dialogy; romantické prvky.
Zasazení do kontextu díla
Vydáno 1855. Němcová psala dílo ve velmi těžkém osobním období (chudoba, nemoc, smrt syna). Dílo ovlivnilo venkovský román jako žánr, zejména tvorbu Karolíny Světlé, ale i celkovou podobu moderní české prózy. Dnes patří k pilířům české literatury. Zfilmováno: černobílý film (1940); 2dílný čs. film (1971, režie Antonín Moskalyk; Jarmila Kurandová, Libuše Šafránková). Divadelní hra v Národním divadle (2007, Vlasta Chramostová). Inspirací mohlo být dílo Františka Jana Mošnera Pěstounka.
Společensko-historický kontext
Revoluce ve většině evropských měst (1848). Všeslovanský sjezd v Praze → povstání potlačeno. František Josef I. rakouským císařem (1848). Bachův absolutismus – všeobecný strach z tajné policie, přísná cenzura, utužení poměrů po potlačeném povstání.
Kontext světové literatury
Na vzestupu realismus: K. H. Borovský (Král Lávra), Dickens (David Copperfield), Brontëová (Jana Eyrová), Dostojevskij (Dvojník). Postupně upadá romantismus: Erben (Kytice). Generace Májovců se sdružuje po r. 1858. Doznívá české národní obrození (Tyl – Strakonický dudák). HUDBA: romantismus – Robert Schumann, Ferenc Liszt, Bedřich Smetana. ARCHITEKTURA: novogotika (přestavba Westminsterského paláce).
Dobové vnímání & kritika
Němcová se za svého života velkého zájmu o toto dílo nedočkala. Dnes podle kritiků i čtenářů dílo patří k pilířům české literatury. Aktuálnost tématu je diskutabilní; zpracování je i přes velké množství zastaralých a nářečních výrazů stále čtivé a srozumitelné.
Srovnání s jiným dílem
František Jan Mošner – Pěstounka: dílo, kterým se podle některých zdrojů Božena Němcová nechala inspirovat.
Ukázka z díla
"Vidíte, milé děti, ty granáty dal mi nebožtík váš dědeček k svatbě a ten tolar dostala jsem od Josefa císaře vlastnoručně. To byl hodný pán, Pánbůh mu dej věčnou slávu! No, až jednou umru, bude to vaše," doložila vždy, škatulku zavírajíc. — "Ale babičko, jakpak to bylo, když vám císařpán dal ten tolar, povězte nám to!" ptala se jednou Barunka. "Až jednou mi připomeňte, pak vám to povím", odpověděla jí babička.
Mimo tyto věci měla babička v přítruhlíčku dva růžence dotýkané, fábory k čepcům a mezi tím vždy nějaký pamlsek pro děti. Dole v truhle leželo babiččino prádlo a šatstvo. A všecky ty mezulánky, fěrtochy, kabátky letní, šněrovačky i šátky ležely v nejlepším pořádku a navrchu byly dva škrobené bílé čepce, vzadu s holubičkou. V tom se děti babičce přebírat nesměly, když ale dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kousku říkajíc: "Vidíte, děti, tuhle kanafasku mám už padesát let, tenhle kabátek nosívala vaše prababička, tento fěrtoch je tak starý jako vaše matka, a všecko jako nové. A vy máte šaty hned zmýcené. Ale to je to, že neznáte, jak drahé jsou peníze! Vidíte, tenhle hedvábný kabátek stál sto rýnských, ale tenkráte platily bankocetle," a tak pokračovala babička dále a děti poslouchaly tiše, jako by tomu rozuměly.
Mimo tyto věci měla babička v přítruhlíčku dva růžence dotýkané, fábory k čepcům a mezi tím vždy nějaký pamlsek pro děti. Dole v truhle leželo babiččino prádlo a šatstvo. A všecky ty mezulánky, fěrtochy, kabátky letní, šněrovačky i šátky ležely v nejlepším pořádku a navrchu byly dva škrobené bílé čepce, vzadu s holubičkou. V tom se děti babičce přebírat nesměly, když ale dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kousku říkajíc: "Vidíte, děti, tuhle kanafasku mám už padesát let, tenhle kabátek nosívala vaše prababička, tento fěrtoch je tak starý jako vaše matka, a všecko jako nové. A vy máte šaty hned zmýcené. Ale to je to, že neznáte, jak drahé jsou peníze! Vidíte, tenhle hedvábný kabátek stál sto rýnských, ale tenkráte platily bankocetle," a tak pokračovala babička dále a děti poslouchaly tiše, jako by tomu rozuměly.