Babička (Magdaléna Novotná) dostává od dcery Terezky pozvání na Staré Bělidlo v panství kněžny Zaháňské. Přijíždí – vnoučata (Barunka, Vilém, Jan, Adélka) ji netrpělivě očekávají a rychle si ji oblíbí. Babička jim vypráví příběhy, učí je správným způsobům a stává se jejich vzorem. Paralelně probíhá příběh Viktorky – dívky, která zešílela z nešťastné lásky k vojákovi, měla s ním dítě, hodila ho do splavu a žila v lese; nakonec ji zasáhl blesk. Babička se s dětmi spřátelí s kněžnou i její schovankou Hortensií. Kristla, babiččina oblíbenkyně, se šťastně vdá za Mílu. Slečna Hortensie se měla vdát za italského malíře, ale zemřela. Nejstarší Barunka odjíždí studovat; po čase se dozví, že babička je nemocná, a vrátí se krátce před její smrtí. Babička se se všemi rozloučí. Při pohřbu je celá vesnice smutná, průvodu se zúčastní mnoho lidí. Kněžna Zaháňská hodnotí situaci slovy: „Šťastná to žena!"

"Vidíte, milé děti, ty granáty dal mi nebožtík váš dědeček k svatbě a ten tolar dostala jsem od Josefa císaře vlastnoručně. To byl hodný pán, Pánbůh mu dej věčnou slávu! No, až jednou umru, bude to vaše," doložila vždy, škatulku zavírajíc. — "Ale babičko, jakpak to bylo, když vám císařpán dal ten tolar, povězte nám to!" ptala se jednou Barunka. "Až jednou mi připomeňte, pak vám to povím", odpověděla jí babička.

Mimo tyto věci měla babička v přítruhlíčku dva růžence dotýkané, fábory k čepcům a mezi tím vždy nějaký pamlsek pro děti. Dole v truhle leželo babiččino prádlo a šatstvo. A všecky ty mezulánky, fěrtochy, kabátky letní, šněrovačky i šátky ležely v nejlepším pořádku a navrchu byly dva škrobené bílé čepce, vzadu s holubičkou. V tom se děti babičce přebírat nesměly, když ale dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kousku říkajíc: "Vidíte, děti, tuhle kanafasku mám už padesát let, tenhle kabátek nosívala vaše prababička, tento fěrtoch je tak starý jako vaše matka, a všecko jako nové. A vy máte šaty hned zmýcené. Ale to je to, že neznáte, jak drahé jsou peníze! Vidíte, tenhle hedvábný kabátek stál sto rýnských, ale tenkráte platily bankocetle," a tak pokračovala babička dále a děti poslouchaly tiše, jako by tomu rozuměly.