Příběh party kluků začíná dnem předávání občanek roku 1966 a mapuje jejich zážitky následujících čtyřicet let. Při slavnostním předávání OP v divadélku Ústředního domu armády si kamarádi "rozhazují klouby" při podání ruky strážníkovi VB a v třešňovce si natrhávají stranu 13 (odkaz na 13. sjezd KSČ, 1966) jako symbol revolty – nápad Vency Popelky. Aleš napíše do OP básničku o lásce k Fikotový. Petr OP záhy ztratí; zasedne si na něj rotný Rusňák, který ho legitimuje při každé příležitosti (rekord: 10× na stanici za 2 týdny). Poprvé se setkávají s Danielem Pačesem (8.B) – okamžitě ho prokouknou.

Ze spousty průšvihů je zachraňuje třídní učitelka Jiřina Pivoňková, která je nakonec kvůli Alešovým básničkám a aféře s tělocvikářkou Pepčou vyhozena ze školy. Kluci nosí pivoňky na blůzách a drží hladovku. Tráví čas po hospodách; rok před dostatím OP (1965) se účastní Majálesu (Ginsberg) – po cestě domů je zmlátí tajná policie.

Každý se snaží vyhnout vojně: Popelka simuluje duševní poruchu (čte Ferdu mravence, pomočí se u odvodu) → odklad; Míťa z horké vany vyleze do sněhu → poškodí obě ledviny → transplantace jen jedné → zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a psychiatr (přizná se k sebevražedným myšlenkám a skončí pár měsíců v psychiatrii). Popelkovi se Aleš pokusí zlomit ruku – vymkne se jim to; nakonec musí narukovat jen Popelka.

V roce 1968 mají kluci s policií kamarádský vztah (nosí trikolóry); Aleše s kamarádem zmlátí ruští vojáci. V roce 1969 Charlie při výtržnostech na Václaváku (21. 8.) skončí ve vězení – zmlácen, ponížen, ostříhán. Míťovi se najde dárce ledviny, ale jen jedné; pomalu se zhoršuje a zemře. Výlet stopem na Mácháč – Petr se zamiluje do Aleny, která s nimi ukradne zlatou stokorunou Vency (Franz Josef I.); Oskar ji zachrání trikem se zmizením mince.

Špejchar (hospoda na pomezí Prahy 6 a 7) je místo setkávání; přátelí se tu i s policisty. Petr pracuje jako noční hlídač (Jiřský klášter), archivář na AVU (trezor – v případě jaderného útoku volat firmu Triolu vyrábějící podprsenky). Petrova rodina se pokusí emigrovat, ale udavači jim to zmaří (výjezdní doložka, ale na hranicích zjistí, že jsou udáni); celá rodina má potíže, otec na radu psychiatra předstírá mrtvici.

Kluci se přátelí s "největšími máničkami ve městě"; jeden z nich je ve skutečnosti příslušník VB a celou dobu na ně donáší. Aleš se podepsal pod Chartu 77 – vyhozen, nabídnut mu post ředitele personálního útvaru – odmítl a šel raději hlídat. Po roce 1989 se natáčí film (komparsisté z "živlů" napadají policii a zbijí ji doopravdy – v roli policisty i Rusňák). Martin spáchá sebevraždu kvůli lustračnímu osvědčení. Daněk Pačes se stane ministrem (jeho šofér nabere Petrovo taxi). V pardubickém archivu MV Petr zjistí, že ho udal Pavel Hora (krycí jméno Jánský) jako "Šváb" kvůli čtení jeho textu na Svobodné Evropě. Z Petra se stává spisovatel, který podepisuje autogramy (plánuje knihu o fízlech – OP).

Na Rusňáka jsem narazil znova hned druhej den, protože na mě čekal před hospodou, v který sem v tý době prakticky bydlel, takže to neměl nijak složitý mě vyhmátnout. Zase stál venku a zase se jen usmíval, jako by se styděl jít dovnitř nebo jako by tam nechtěl nepatřičně rušit zábavu.
„Tak co?!" povídá mi. „Občanský průkaz máš?!", a když sem jen nešťastně zavrtěl hlavou, tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek: „Vsaď se, že tě ho naučím nosit!"

(Situace, kdy si Rusňák už po několikáté počkal na Petra před jeho oblíbenou hospodou – v té době Petr stále sebou umanutě nenosil občanský průkaz.)

„Jmenuji se Daniel Pačes!" zvolal vedle užaslý učitelky, a pak eště tak jako zvesela dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!" No, nenasralo by vás tohle? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!" a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy.