Období IV.
Česká literatura 20. a 21. století
19
Občanský průkaz
Postmodernismus · 21. stol.
Novela · Epika
O autorovi
Petr Šabach (23. 8. 1951 – 16. 9. 2017), novinář, prozaik, humorista. Narozen v Praze, otec byl voják z povolání. Studoval střední knihovnickou školu, pak gymnázium (vyloučen a přijat zpět na SKŠ); absolvoval obor Teorie kultury na FF UK. Pracoval jako: technický redaktor v Pragokoncertu, odborný referent na Akademii výtvarných umění, noční hlídač v Národní galerii, inventurník, metodik kulturního domu, odborný referent Galerie hl. města Prahy. Časopisecky publikoval v Mladé frontě, Kmeni, Práci, Tvorbě, Kulturním rozvoji aj. Od počátku 21. stol. spisovatel na volné noze; vedl seminář tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Byl členem neformálního hospodského společenství Zlatá Praha z pražských Dejvic. Podlehl vážné nemoci 16. září 2017 v Praze ve věku 66 let.
Literární směr & kontext
Česká próza 2. pol. 20. stol. / česká próza po roce 1989. Po listopadu 1989 se spojily 3 literární proudy; vznikla obec spisovatelů; konec politické cenzury; noví autoři. Šabach spadá spíše do období konce 20. stol.
Autoři stejné doby
Neoficiální česká literatura normalizace: Václav Havel (Audience, Edice Expedice) · Eva Kantůrková · Ludvík Vaculík (Morčata) · Karel Pecka (Horečka) · Josef Škvorecký (Tankový prapor, Sixty-Eight Publishers) · Milan Kundera (Směšné lásky) · Pavel Kohout (Katyně). Česká próza po 1989: Michal Viewegh (Báječná léta pod psa, Román pro ženy) · Josef Formánek (Mluviti pravdu) · Tereza Boučková (Indiánský běh) · Bára Nesvadbová · Radek John (Memento).
Vlivy na dílo
Vlastní zážitky z dětství a dospívání v normalizačním Československu. Autobiografická motivace. Prostředí pražských Dejvic. Zkušenosti z různých zaměstnání v době normalizace.
Další díla autora
Stěžejními díly především novely (většinou jako sled dílčích příběhů); text vychází z anekdoty či hospodského vyprávění. Díla: Jak potopit Austrálii (debut, 1986; evokuje politickou situaci 50. let) · Hovno hoří (3 texty) · Zvláštní problém Františka S. (1996) · Putování mořského koně · Babičky · Opilé banány · Čtyři muži na vodě · Ramon · Šakalí léta (zfilmováno) · Tři vánoční povídky · Škoda lásky · S jedním uchem naveselo · Máslem dolů. Jan Hřebejk natočil: Šakalí léta, Pelíšky (1998), Pupendo (2003), U mě dobrý (2008).
Literární druh & žánr
Epika – autobiografická novela (próza). Novela = útvar střední epiky sevřené formy, neměnný charakter postav, uzavřený děj, překvapivý závěr. Výrazná autobiografičnost; osobní vypravěčská pozice; nostalgické ladění.
Časoprostor
Praha; od roku 1966 po současnost. Zachycení dlouhého časového úseku – fáze: ZŠ, střední škola, příprava na vojenskou službu, situace po roce 1989. Prostředí: škola, domovy rodin, vězení, hospody (Špejchar na pomezí Prahy 6 a 7).
Vypravěč
Ich-forma – Petr (alter ego autora), celou knihu bezejmenný (jméno = stejné jako autor odhaleno až na konci). Vzpomínek formou seznamuje čtenáře se svým mládím. Text ich-formou prokládán humornými básničkami Aleše.
Kompozice
Chronologická, liniová. Epizodické příběhy, rozděleno do nepojmenovaných kapitol. Bez souvislé dějové linie. Intermezza = postřehy navazující na příběhy, tvoří doplňující komentář autora k době; upřesňují, posouvají děj; jako by autor chtěl doříci, co se mu nevešlo. Bez happy endu. Nepřímá charakteristika postav (činy a slovy).
Postavy
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Petr | Vypravěč (ich-forma); formou vzpomínek seznamuje čtenáře se svým mládím; revoltuje proti rodičům i společnosti; snaží se vyhnout vojně; celou knihu bezejmenný |
| Aleš | Básník – jeho básněmi jsou prokládány epizody; básničky přivedou do problémů i mladou učitelku; chartista 77 (vyhozen, odmítne nabídku ředitele, zůstane vrátným); právník; inspirace Alešem Kovandou |
| Venca Jehlička (Popelka) | Žije jen s otcem (alkoholik, surovec), rváč; simuluje duševní poruchu pro odklad z vojny, nakonec musí narukovat |
| Míťa | Žije s babičkou (ne Češka); rodiče (slavní klavíristi) v Americe; nejcitlivější, má duši umělce; z horké vany do sněhu → poškodí ledviny → transplantace jen jedné → zemře |
| Martin | Vtipný, inteligentní, umělecké sklony; těžký alkoholik; spáchá sebevraždu kvůli pozitivnímu lustračnímu osvědčení (nenastoupí do práce v Plzni) |
| Charlie | Drsný vzhled (vesnická mánička s přeraženým nosem); kamarád Míti; po událostech 1968 skončí ve vězení – zmlácen, ponížen, ostříhán |
| Medvěd | Rváč; neustále radí nebo vysvětluje; podnikavý; otvírá vlastní bar (vinárnu) |
| Daniel "Daněk" Pačes | Nový spolužák (8.B); pokřivené charakterové vlastnosti od dětství; donáší již na ZŠ; stane se policistou, vyslýchá chartisty; na konci knihy ministrem |
| Rotný Rusňák | Příslušník policie v plátěné čepici SAFARI; zasedne si na Petra kvůli OP; rekord: 10× na stanici za 2 týdny |
| Paní učitelka Jiřina Pivoňková | Třídní profesorka; má pochopení pro klukoviny; zachraňuje kluky z průšvihů; nakonec propuštěna; pár let nato se vdá do Kanady |
| Pavel Hora | Záporná postava; Petrův rodinný přítel; ukáže se jako udavač (krycí jméno Jánský, udal autora jako Šváb) |
| Petrův otec | Dříve úspěšný vedoucí pracovník; po nezdařené emigraci na radu psychiatra předstírá mrtvici, aby ochránil rodinu |
Děj
Příběh party kluků začíná dnem předávání občanek roku 1966 a mapuje jejich zážitky následujících čtyřicet let. Při slavnostním předávání OP v divadélku Ústředního domu armády si kamarádi "rozhazují klouby" při podání ruky strážníkovi VB a v třešňovce si natrhávají stranu 13 (odkaz na 13. sjezd KSČ, 1966) jako symbol revolty – nápad Vency Popelky. Aleš napíše do OP básničku o lásce k Fikotový. Petr OP záhy ztratí; zasedne si na něj rotný Rusňák, který ho legitimuje při každé příležitosti (rekord: 10× na stanici za 2 týdny). Poprvé se setkávají s Danielem Pačesem (8.B) – okamžitě ho prokouknou.
Ze spousty průšvihů je zachraňuje třídní učitelka Jiřina Pivoňková, která je nakonec kvůli Alešovým básničkám a aféře s tělocvikářkou Pepčou vyhozena ze školy. Kluci nosí pivoňky na blůzách a drží hladovku. Tráví čas po hospodách; rok před dostatím OP (1965) se účastní Majálesu (Ginsberg) – po cestě domů je zmlátí tajná policie.
Každý se snaží vyhnout vojně: Popelka simuluje duševní poruchu (čte Ferdu mravence, pomočí se u odvodu) → odklad; Míťa z horké vany vyleze do sněhu → poškodí obě ledviny → transplantace jen jedné → zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a psychiatr (přizná se k sebevražedným myšlenkám a skončí pár měsíců v psychiatrii). Popelkovi se Aleš pokusí zlomit ruku – vymkne se jim to; nakonec musí narukovat jen Popelka.
V roce 1968 mají kluci s policií kamarádský vztah (nosí trikolóry); Aleše s kamarádem zmlátí ruští vojáci. V roce 1969 Charlie při výtržnostech na Václaváku (21. 8.) skončí ve vězení – zmlácen, ponížen, ostříhán. Míťovi se najde dárce ledviny, ale jen jedné; pomalu se zhoršuje a zemře. Výlet stopem na Mácháč – Petr se zamiluje do Aleny, která s nimi ukradne zlatou stokorunou Vency (Franz Josef I.); Oskar ji zachrání trikem se zmizením mince.
Špejchar (hospoda na pomezí Prahy 6 a 7) je místo setkávání; přátelí se tu i s policisty. Petr pracuje jako noční hlídač (Jiřský klášter), archivář na AVU (trezor – v případě jaderného útoku volat firmu Triolu vyrábějící podprsenky). Petrova rodina se pokusí emigrovat, ale udavači jim to zmaří (výjezdní doložka, ale na hranicích zjistí, že jsou udáni); celá rodina má potíže, otec na radu psychiatra předstírá mrtvici.
Kluci se přátelí s "největšími máničkami ve městě"; jeden z nich je ve skutečnosti příslušník VB a celou dobu na ně donáší. Aleš se podepsal pod Chartu 77 – vyhozen, nabídnut mu post ředitele personálního útvaru – odmítl a šel raději hlídat. Po roce 1989 se natáčí film (komparsisté z "živlů" napadají policii a zbijí ji doopravdy – v roli policisty i Rusňák). Martin spáchá sebevraždu kvůli lustračnímu osvědčení. Daněk Pačes se stane ministrem (jeho šofér nabere Petrovo taxi). V pardubickém archivu MV Petr zjistí, že ho udal Pavel Hora (krycí jméno Jánský) jako "Šváb" kvůli čtení jeho textu na Svobodné Evropě. Z Petra se stává spisovatel, který podepisuje autogramy (plánuje knihu o fízlech – OP).
Ze spousty průšvihů je zachraňuje třídní učitelka Jiřina Pivoňková, která je nakonec kvůli Alešovým básničkám a aféře s tělocvikářkou Pepčou vyhozena ze školy. Kluci nosí pivoňky na blůzách a drží hladovku. Tráví čas po hospodách; rok před dostatím OP (1965) se účastní Majálesu (Ginsberg) – po cestě domů je zmlátí tajná policie.
Každý se snaží vyhnout vojně: Popelka simuluje duševní poruchu (čte Ferdu mravence, pomočí se u odvodu) → odklad; Míťa z horké vany vyleze do sněhu → poškodí obě ledviny → transplantace jen jedné → zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a psychiatr (přizná se k sebevražedným myšlenkám a skončí pár měsíců v psychiatrii). Popelkovi se Aleš pokusí zlomit ruku – vymkne se jim to; nakonec musí narukovat jen Popelka.
V roce 1968 mají kluci s policií kamarádský vztah (nosí trikolóry); Aleše s kamarádem zmlátí ruští vojáci. V roce 1969 Charlie při výtržnostech na Václaváku (21. 8.) skončí ve vězení – zmlácen, ponížen, ostříhán. Míťovi se najde dárce ledviny, ale jen jedné; pomalu se zhoršuje a zemře. Výlet stopem na Mácháč – Petr se zamiluje do Aleny, která s nimi ukradne zlatou stokorunou Vency (Franz Josef I.); Oskar ji zachrání trikem se zmizením mince.
Špejchar (hospoda na pomezí Prahy 6 a 7) je místo setkávání; přátelí se tu i s policisty. Petr pracuje jako noční hlídač (Jiřský klášter), archivář na AVU (trezor – v případě jaderného útoku volat firmu Triolu vyrábějící podprsenky). Petrova rodina se pokusí emigrovat, ale udavači jim to zmaří (výjezdní doložka, ale na hranicích zjistí, že jsou udáni); celá rodina má potíže, otec na radu psychiatra předstírá mrtvici.
Kluci se přátelí s "největšími máničkami ve městě"; jeden z nich je ve skutečnosti příslušník VB a celou dobu na ně donáší. Aleš se podepsal pod Chartu 77 – vyhozen, nabídnut mu post ředitele personálního útvaru – odmítl a šel raději hlídat. Po roce 1989 se natáčí film (komparsisté z "živlů" napadají policii a zbijí ji doopravdy – v roli policisty i Rusňák). Martin spáchá sebevraždu kvůli lustračnímu osvědčení. Daněk Pačes se stane ministrem (jeho šofér nabere Petrovo taxi). V pardubickém archivu MV Petr zjistí, že ho udal Pavel Hora (krycí jméno Jánský) jako "Šváb" kvůli čtení jeho textu na Svobodné Evropě. Z Petra se stává spisovatel, který podepisuje autogramy (plánuje knihu o fízlech – OP).
Téma díla
Hlavní téma: život v totalitním režimu vykreslen pomocí faktů i nadsázky. Vedlejší témata: dospívání po roce 1968, revolta mladých lidí, nepřiměřené tresty za malé prohřešky, psychický teror VB, udavačství, emigrace, život lidí se špatným kádrovým profilem. Absurdní doba: nelze nikomu věřit. Bez happy endu – po roce 1989 postavy zjišťují, kdo je udával.
Motivy
touha po svoboděrevoltaudavačstvíemigracedospívánínormalizacehumor
Jazykové prostředky
Současný jazyk – srozumitelný, jednoduchý; všechny vrstvy jazyka: hovorová i obecná čeština, zejména studentský slang a argot. Vložené verše (humorné básničky Aleše). Časté hyperboly a nadhled; později i odborné a spisovné tvary. Autor nepoučuje – vše podává jako fakt. Dynamický děj bez zbytečných popisů. Nepřímá charakteristika postav (činy a slovy).
Zasazení do kontextu díla
Vydáno nakladatelstvím Paseka v Praze a Litomyšli roku 2006. Vrcholné Šabachovo dílo. Zfilmováno 2010 (režie Ondřej Trojan). Zvláštností normalizace bylo, že nebyla ani jen tragická, ani jen komická – Šabach různé tváře té doby přesně postihuje. Iniciační bod party je srpen 1969. Neoficiální literatura: Charta 77 = listina požadující základní práva a svobody; samizdat = přepisování knih na stroji a ilegální předávání; pašovala se exilová literatura.
Společensko-historický kontext
Česká literatura 2. pol. 20. stol. 1948 – komunisté se dostali k moci; cenzura → neoficiální literatura. Charta 77 = listina požadující po vládě základní práva a svobody občanů. Samizdat = autoři si přepisovali knížky na stroji, lidé si je předávali nelegálně; pašovala se exilová literatura. Normalizace = oficiální literatura (budovatelský román, historická tematika, společenská tematika) × neoficiální (samizdatová, exilová).
Kontext světové literatury
Česká próza po roce 1989: Šabach (Šakalí léta, Občanský průkaz) · Michal Viewegh (Báječná léta pod psa) · Radek John (Memento) · Josef Formánek · Tereza Boučková · Bára Nesvadbová. Budovatelský román: Jan Otčenášek (Občan Brych), Václav Řezáč (Nástup). Historická tematika: Václav Kaplický (Kladivo na čarodějnice), Vladimír Körner (Údolí včel, Adelheid). Společenská tematika: Ota Pavel (Smrt krásných srnců), Bohumil Hrabal (Postřižiny), Michal Viewegh (Báječná léta pod psa).
Dobové vnímání & kritika
Vrcholné Šabachovo dílo. Vydáno 2006. Dílo mapuje dobu bez cenzury. Jeho knihy oslovují mnoho generací – ty, kteří režim prožívali podobně jako hrdinové, ale i mladou generaci, která se s postupy tehdejšího režimu chce seznámit. Díla Petra Šabacha se stávají náměty pro filmy (obsah ale bývá značně pozměněn).
Srovnání s jiným dílem
Michal Viewegh – Báječná léta pod psa: rovněž autobiografická próza o dospívání za normalizace s humoristickým nadhledem; Šabach více epizodický a anekdotický, Viewegh románovější a satiričtější.
Ukázka z díla
Na Rusňáka jsem narazil znova hned druhej den, protože na mě čekal před hospodou, v který sem v tý době prakticky bydlel, takže to neměl nijak složitý mě vyhmátnout. Zase stál venku a zase se jen usmíval, jako by se styděl jít dovnitř nebo jako by tam nechtěl nepatřičně rušit zábavu.
„Tak co?!" povídá mi. „Občanský průkaz máš?!", a když sem jen nešťastně zavrtěl hlavou, tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek: „Vsaď se, že tě ho naučím nosit!"
(Situace, kdy si Rusňák už po několikáté počkal na Petra před jeho oblíbenou hospodou – v té době Petr stále sebou umanutě nenosil občanský průkaz.)
„Jmenuji se Daniel Pačes!" zvolal vedle užaslý učitelky, a pak eště tak jako zvesela dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!" No, nenasralo by vás tohle? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!" a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy.
„Tak co?!" povídá mi. „Občanský průkaz máš?!", a když sem jen nešťastně zavrtěl hlavou, tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek: „Vsaď se, že tě ho naučím nosit!"
(Situace, kdy si Rusňák už po několikáté počkal na Petra před jeho oblíbenou hospodou – v té době Petr stále sebou umanutě nenosil občanský průkaz.)
„Jmenuji se Daniel Pačes!" zvolal vedle užaslý učitelky, a pak eště tak jako zvesela dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!" No, nenasralo by vás tohle? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!" a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy.