Období I.
Česká a světová literatura do konce 18. století
1
Romeo a Julie
Renesance · 16.–17. stol.
Tragédie · Drama
O autorovi
William Shakespeare (1564–1616), významný anglický básník, dramatik a divadelní herec. Klíčová postava evropského dramatu, anglický národní básník a člen Královské divadelní společnosti. Narozen ve Stratfordu nad Avonou do poměrně bohaté rodiny (otec úspěšný rukavičkář a radní, matka dcera velkostatkáře) → gymnázium ve Stratfordu → brzy svatba s Anne Hathawayovou → 3 děti, poté odchod do Londýna → od r. 1591 1. období tvorby (hlavně komedie a historická dramata) → divadelní kariéra, tvorba a herectví v divadle Globe → r. 1597 kupuje druhý největší dům v rodném Stratfordu → od r. 1601 2. období tvorby (rozčarování = začátek tvorby tragédií a sonetů) → po r. 1611 postupně přestává psát a vrací se do Stratfordu → kolem r. 1608 3. období tvorby (odchod do ústraní, smíření se životem, díla nesou prvky komedie i tragédie = tzv. romance) → r. 1613 vyhořelo divadlo Globe → umírá r. 1616. Zajímavosti: napsal celkem 39 divadelních her, 154 sonetů, 2 dlouhé epické básně aj.; již za jeho života se vedly diskuze o autorství jeho děl (údajně nemohl být schopen vytvořit tolik děl za tak krátké období); ve své době byl kritizován akademicky vzdělanými dramatiky.
Literární směr & kontext
Renesance / Alžbětinské divadlo. Divadelní premiéra r. 1595 v Londýně – 1. (optimistické) období autorovy tvorby. Pravděpodobně napsáno 1591–1595, v tištěné podobě poprvé vydáno r. 1597. Alžbětinské divadlo bylo podporováno královnou Alžbětou I. Renesance – zesvětštění, odklon od boha k člověku, individualismus, návrat k antice.
Autoři stejné doby
Christopher Marlowe (Masakr v Paříži) · Robert Greene (Příběh zuřivého Rolanda) · Edmund Spenser (Pastýřův kalendář, Královna víl) · Francis Bacon (anglický filozof) · Tintoretto (Itálie, malíř) · Nicholas Hilliard (Anglie, malíř) · El Greco (Španělsko, manýrismus) · William Byrd (angl. renesanční hudební skladatel)
Vlivy na dílo
Odvěké příběhy tragické lásky – stará řecká tragédie Pyramus a Thisbé; epická báseň Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě (ital. mnich Bondello, 1562 zpracováno i v angličtině). Na autorovu tvorbu: smrt 11letého syna (pesimistické období); antika (Publius Ovidius Naso); italská commedia dell'arte.
Další díla autora
Tragédie: Titus Andronicus · Julius Caesar · Hamlet · Othello · Macbeth · Král Lear · Antonius a Kleopatra
Komedie: Zkrocení zlé ženy · Sen noci svatojánské · Kupec benátský · Mnoho povyku pro nic · Veselé paničky windsorské · Jak se vám líbí · Večer tříkrálový
Poezie: Venuše a Adonis · Sonety (154 sonetů)
Historické hry: Richard III. · Jindřich V. · Jindřich VIII.
Pohádkové hry (romance): Zimní pohádka · Perikles · Bouře
Komedie: Zkrocení zlé ženy · Sen noci svatojánské · Kupec benátský · Mnoho povyku pro nic · Veselé paničky windsorské · Jak se vám líbí · Večer tříkrálový
Poezie: Venuše a Adonis · Sonety (154 sonetů)
Historické hry: Richard III. · Jindřich V. · Jindřich VIII.
Pohádkové hry (romance): Zimní pohádka · Perikles · Bouře
Literární druh & žánr
Drama – veršovaná milostná divadelní hra, tragédie; místy prozaické prvky. Vyšší společenská třída hovoří ve „vznešenějších" verších, běžný lid (chůva) v próze. Místy scénické poznámky dotvářející děj.
Časoprostor
Severoitalská města Verona a Mantova. 2. pol. 16. stol. (vrcholná renesance). Nejznámější autorova hra dodnes hraná v divadlech po celém světě.
Vypravěč
Forma dramatu – bez epického vypravěče. Příběh prezentován dialogem postav (repliky) a monology. Blankvers – 5stopý nerýmovaný jambický verš – typický Shakespearův vytříbený styl; počet slabik ve verších nepravidelný (9–14).
Kompozice
Chronologická. Prolog + 5 dějství se schématem: I. Expozice, II. Kolize, III. Krize, IV. Peripetie, V. Katastrofa.
Postavy
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Julie | Dcera Kapuleta; mladá, krásná a trochu naivní dívka |
| Romeo | Syn Monteka; divoký mladík; hluboce miluje Julii |
| Montek | Vůdce Monteků a otec Romea |
| Monteková | Matka Romea |
| Kapulet | Tvrdý a nesmlouvavý vůdce Kapuletů, otec Julie; chce, aby ho poslouchala na slovo |
| Kapuletová | Juliina matka; k dceři se chová odměřeně a chladně |
| Paris | Mladý hrabě a plánovaný Juliin ženich |
| Tybalt | Juliin bratranec; nenávidí Romea a libuje si v konfliktech mezi rody |
| Otec Vavřinec | Františkánský mnich; stojí za Romeem a Julií |
| Merkucio | Romeův nejlepší přítel; starší než Romeo, dohlíží na něj a je jeho vzorem |
| Benvolio | Další přítel Romea |
| Chůva | Juliina vychovatelka; má ji ráda jako svou vlastní |
| Vévoda Eskalus | Vládce Verony; ukončuje střety obou rodů |
Děj
V italské Veroně žijí dva znepřátelené rody – Montekové a Kapuleti.
1. dějství (Expozice): Střet na náměstí ve Veroně ukončuje až vévoda Eskalus. Městem se šíří zpráva, že se v sídle Kapuletů bude konat velký maškarní ples u příležitosti zasnoubení Julie s Paridem. Romeo (z rodu Monteků) se rozhodne, že na ples pronikne. Tybalt ho pozná a chce ho vyvoláním bitky zostudit – starý Kapulet však nechce skandál, a tak Tybalta zastavuje. Romeo na plese zůstává.
2. dějství (Kolize): Romeo zahlédne Julii a zamiluje se do ní (láska na první pohled). Ples se pomalu chýlí ke konci, ale Romeo a Julie na sebe nepřestávají myslet. Romeo se v noci tajně dostane do zahrady blízko Juliiny ložnice, čímž hodně riskuje. Pod okny zpívá Julii milostné písně. Julie poznává, že Romeova láska je opravdová. Druhý den milence tajně oddává otec Vavřinec (i přes nenávist jejich rodů).
3. dějství (Krize): Tybalt (Juliin bratranec) zabíjí Romeova přítele Merkucia. Romeo se mstí a Tybalta zabije. Je vyhoštěn z Verony do Mantovy. Ještě před odjezdem vyznává Julii lásku.
4. dějství (Peripetie): Další den se má Julie provdat za Parida. Julie to odmítá, ale otec jí dává na výběr mezi svatbou a vyhozením z domu. Julie žádá o pomoc otce Vavřince, který připravuje nápoj, po kterém bude Julie vypadat jako mrtvá – Romeo si tak pro ni bude moci přijít do hrobky.
5. dějství (Katastrofa): Romeo se doslechne o Juliině pohřbu, ale nedorazí k němu posel se zprávou od otce Vavřince (posel byl zavražděn). Romeo si kupuje jed a vydává se Julii naposledy políbit. Na hřbitově potká Parida, kterého zabije. V hrobce spatří hluboce spící Julii (domnívá se, že je mrtvá). Naposledy jí vyznává lásku a pomocí jedu spáchá sebevraždu. Julie se probudí, spatří mrtvého Romea a probodne se jeho dýkou. Oba rody se nakonec díky této obrovské tragédii usmiřují a staví oběma milencům ve Veroně zlaté sochy.
1. dějství (Expozice): Střet na náměstí ve Veroně ukončuje až vévoda Eskalus. Městem se šíří zpráva, že se v sídle Kapuletů bude konat velký maškarní ples u příležitosti zasnoubení Julie s Paridem. Romeo (z rodu Monteků) se rozhodne, že na ples pronikne. Tybalt ho pozná a chce ho vyvoláním bitky zostudit – starý Kapulet však nechce skandál, a tak Tybalta zastavuje. Romeo na plese zůstává.
2. dějství (Kolize): Romeo zahlédne Julii a zamiluje se do ní (láska na první pohled). Ples se pomalu chýlí ke konci, ale Romeo a Julie na sebe nepřestávají myslet. Romeo se v noci tajně dostane do zahrady blízko Juliiny ložnice, čímž hodně riskuje. Pod okny zpívá Julii milostné písně. Julie poznává, že Romeova láska je opravdová. Druhý den milence tajně oddává otec Vavřinec (i přes nenávist jejich rodů).
3. dějství (Krize): Tybalt (Juliin bratranec) zabíjí Romeova přítele Merkucia. Romeo se mstí a Tybalta zabije. Je vyhoštěn z Verony do Mantovy. Ještě před odjezdem vyznává Julii lásku.
4. dějství (Peripetie): Další den se má Julie provdat za Parida. Julie to odmítá, ale otec jí dává na výběr mezi svatbou a vyhozením z domu. Julie žádá o pomoc otce Vavřince, který připravuje nápoj, po kterém bude Julie vypadat jako mrtvá – Romeo si tak pro ni bude moci přijít do hrobky.
5. dějství (Katastrofa): Romeo se doslechne o Juliině pohřbu, ale nedorazí k němu posel se zprávou od otce Vavřince (posel byl zavražděn). Romeo si kupuje jed a vydává se Julii naposledy políbit. Na hřbitově potká Parida, kterého zabije. V hrobce spatří hluboce spící Julii (domnívá se, že je mrtvá). Naposledy jí vyznává lásku a pomocí jedu spáchá sebevraždu. Julie se probudí, spatří mrtvého Romea a probodne se jeho dýkou. Oba rody se nakonec díky této obrovské tragédii usmiřují a staví oběma milencům ve Veroně zlaté sochy.
Téma díla
Nešťastný osud dvou milenců. Tragické důsledky zbytečných sporů. Síla lásky („láska až za hrob") i její křehkost v porovnání s nelítostnou a bezohlednou nenávistí. Tragédie nastala nikoli kvůli charakterovým vadám, ale pouhou nešťastnou náhodou (nevinní mladí lidé umírají kvůli malicherné příčině).
Motivy
láskanenávistživotsmrtnásilímírosud
Jazykové prostředky
Blankvers – 5stopý nerýmovaný jambický verš (jamb = dvouslabičná básnická stopa: 1. slabika nepřízvučná, 2. přízvučná); počet slabik 9–14; typický Shakespearův vytříbený a vznešený styl. Figury: řečnické otázky („Či odpovím?"), apostrofy („Vítej, drahá dýko!"), inverze / zastaralý slovosled („Tvé jméno jenom je můj nepřítel."), eufemismy. Tropy: množství metafor, přirovnání („Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď."), oxymóronů, personifikace („Štěstí se na tě hrne."), hyperbola. Archaické tvary, zastaralá slovní zásoba (zašveholil), básnické výrazy (ni).
Zasazení do kontextu díla
Napsáno pravděpodobně 1591–1595, premiéra 1595 v Londýně, tiskem vydáno 1597. Vychází z odvěkých příběhů tragické lásky – inspirováno staro-řeckou tragédií Pyramus a Thisbé a epickou básní Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě (ital. mnich Bondello, r. 1562 zpracováno i v angličtině). Jedno z nejpopulárnějších a nejvlivnějších děl světové literatury. Inspirovalo českého autora Jana Otčenášku – Romeo, Julie a tma (zasazeno do období nacistické okupace). FILM: Romeo a Julie (VB/Itálie; 1968, režie Franco Zeffirelli; hrají Leonard Whiting, Laurence Olivier; 2 Oscary + 2 nominace). Překlady do češtiny: Martin Hilský (nejpopulárnější), Erich A. Saudek, Josef V. Sládek.
Společensko-historický kontext
V Anglii značný nárůst počtu obyvatel. Vládne královna Alžběta I. (1558–1603) – poslední anglický vládce z rodu Tudorovců. Anglie ničí španělské loďstvo v bitvě u Gravelines (1588) v rámci anglo-španělské války (1585–1604). Po smrti Alžběty (1603) se vlády ujímají Stuartovci – skotský král Jakub I. Ve Francii probíhají náboženské války (1562–1598); v Paříži Bartolomějská noc (1572) – francouzští katolíci povražďují tisíce protestantů. Francouzský král Jindřich IV. vydává Edikt Nantský (1598) – zaručuje protestantům stejná práva jako katolíkům. V Anglii odpor vůči katolíkům; postupný zánik feudalistické společnosti. Velmi silná role dogmatické církve (upálení Giordana Bruna r. 1600 za tvrzení, že „Země není středem vesmíru").
Kontext světové literatury
V rámci anglické renesance se výrazně rozvíjí divadelní tvorba – tzv. alžbětinské divadlo (rozvoj na konci 16. stol. za vlády Alžběty I.; podporovala zejména akademicky vzdělané dramatiky) – podporovaná Alžbětou I. – Christopher Marlowe (Masakr v Paříži), Robert Greene, Edmund Spenser (Pastýřův kalendář). V Itálii doznívá vrcholná renesance, rozvíjí se manýrismus a baroko. MALBA: Tintoretto (Itálie), Nicholas Hilliard (Anglie), El Greco (Španělsko, manýrismus). HUDBA: William Byrd (anglický renesanční skladatel). ARCHITEKTURA: renesanční architektura v Anglii (Hardwick Hall).
Dobové vnímání & kritika
Již za autorova života byla hra velice populární. Dnes patří Romeo a Julie spolu s Hamletem k nejpopulárnějším Shakespearovým hrám. POZITIVNÍ: básník John Dryden („skvěle napsaná postava Merkucia"), tvůrce slovníků Samuel Johnson („nejpůsobivější Shakespearova hra"). NEGATIVNÍ: kronikář Samuel Pepys („nejhorší hra, jakou zažil"), filozof Lord Kames („tragická událost má nastat následkem charakterových vad hlavních postav, nikoli pouhou nešťastnou náhodou"). Téma a tematika (láska, nenávist) jsou zcela nadčasové; samotné zpracování je poměrně zastaralé.
Srovnání s jiným dílem
Romain Rolland – Petr a Lucie: podobný kontrast křehké lásky dvou mladých lidí a zničujícího, zbytečného konfliktu. Na rozdíl od Romea a Julie je situována do modernějšího prostředí druhé světové války, končí však podobně – smrtí obou milenců.
Ukázka z díla
JULIE:
Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Zřekni se otce, zavrhni své jméno anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
ROMEO:
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
JULIE:
Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno
jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
si vezmi mne!
Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Zřekni se otce, zavrhni své jméno anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
ROMEO:
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
JULIE:
Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno
jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
si vezmi mne!