Hlavní téma: Láska chápaná jako iluze a život jako komedie (kdyby nebyl tak tragický) – hrdinové se zaplétají do svých her a mystifikací, kterými často způsobí opak toho, co zamýšleli. Většina povídek má otevřený konec – na nás budou spíše působit groteskně. Způsob vyprávění je místy cynický, neočekávaný a jinde rozverný. Autor se na lásku dívá s velkým nadhledem. Vedlejší téma: Společenský problém – období totality; filozofická myšlenka; kritika společnosti 2. pol. 20. stol. V díle jsou i autorovy názory a společenskokritické podtexty.

Povídky jsou vyprávěny jednoduchým stylem. Celá kniha je psána spisovným jazykem, avšak nespisovné tvary či vulgarismy se objevují v krátkých dialozích, které dílo oživují a posouvají děj kupředu. Pro autora jsou typické složité rozvité věty, nejčastěji v popisech událostí. Tropy: hyperbola; metafora (začal přivolávat na pomoc soucit); epiteton (vzlykavý hlas).

0. Já, truchlivý Bůh – (chybí ve výsledném výběru 7 povídek) Příběh vypráví mladík Adolf, zamilovaný do studentky zpěvu Jany. Ta ho využívala a hrála si s ním. Adolf se chce pomstít – svého řeckého přítele Apostola Janě představí jako dirigenta athénské opery. Jana dá Apostolovi své panenství a zamiluje se do něho. Z jejich noci vzejde chlapeček. Apostol zjišťuje, že jako normální smrtelník ji nezajímá. Jana Adolfův podvod nikdy neprohlédne.
1. Nikdo se nebude smát – Hlavní hrdina dostane od pana Zátureckého žádost o posudek jeho stati, přijde mu mizerná, vyhýbá se mu. Záturecký ho najde přes Kláru. Hrdina obviní Zátureckého, aby se ho zbavil. Paní Záturecká chce Kláru zažalovat. Hrdinu kvůli špatné pověsti vyhodí z univerzity. Nakonec narovinu řekne, že stať je nepovedená. Klára se s ním rozejde.
2. Zlaté jablko věčné touhy – Martin (šťastně ženatý) učí kamaráda svůdnictví. Důležitá je „registráž" (jméno ženy) a „kontaktáž" (seznámení se se ženou). Strčí zdravotní sestře do kabelky knížku o etruské kultuře, aby si pro ni mohli přijet. Jednou dívce se představují jako režisér Forman a kameraman Ondříček. Kamarád na poslední chvíli šlápne na plyn a odjede (Martin neviděl, že ženy přicházejí). Martin musel být doma v devět kvůli manželce – hráli žolíka. Celá honba za ženami je jen klam a pokus o udržení iluze mládí.
3. Falešný autostop – Mladík (28 let) a dívka (22 let) jedou na čtrnáctidenní dovolenou. Dívka hraje stopařku. Střídají se vnitřní monology obou postav – jejich pocity se střídají přesně proti sobě. Hlavní postavou je ON, ONA je pouze přítomná. Vztah na začátku: on ochránce, ona závislá. Vztah při hře: on chlapák (surovec), ona suverénka. Mladík byl hrou tak zaujatý, že místo do Bystrice jel na Nové Zámky. Ona hrála něco, co chtěla vždycky být: „Můžu mu být všemi ženami." Dívka ve své roli postupně ztrácí původní jemnost a stává se vyzývavou. Mladík ji začne nenávidět, protože je „stejná jako všechny". Nakonec s ní jedná jako s děvkou. Ona pláče a chce ho líbat, on odmítá.
4. Symposium – Pět zdravotníků sedí v nemocnici. Sestra Alžběta touží po obdivu, nedostává ho. Předvede striptýz, dostane prášky. Zdánlivě se pokusí o sebevraždu plynem (ve skutečnosti jen usne). Flajšman k ní začne cítit lásku. Doktorka se vyspí s Havlem, aby dokázala, že ji nechce.
5. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým – Muž potká starou známou po patnácti letech. Ona přijela zaplatit manželův hrob – zapomněla, nebožtík tam už není. Vzpomínají na dávné nenaplněné setkání. Nakonec překoná strach a svléká se před ním za světla.
6. Doktor Havel po dvaceti letech – Havel má problémy se žlučníkem, odjíždí na 3 týdny do lázní. Jeho žena-herečka je žárlivá, ale ráda, že ho bude léčit doktorka Františka (která nepatří mezi přitažlivé ženy). Redaktor ho zpočátku nepozná (zná jen jeho slavnou ženu-herečku). Havel odsoudí redaktorovu dívku ze msty za odmítnutí jinými ženami. Nakonec si slavnou ženou získá obdiv všech – a odvádí si jednu z odmítavých žen.
7. Eduard a Bůh – Eduard se zamiluje do věřící Alice, lže jí, že věří v Boha. Ředitelce školy lže, že ji přitahuje – vyspí se s ní. Nakonec se vyspí s Alicí, ale rozejde se s ní, protože „podvedla Boha" a porušila své zásady.

Česká republika z let 1963 až 1968 – doba, kdy se poměry v komunistickém Československu trochu uvolnily a začaly slibovat socialismus s „lidskou tváří". Normalizace: v době normalizace byl Kundera vyřazen z oficiální literatury, bylo mu zakázáno publikovat; v polovině 70. let emigroval do Francie.

Období normalizace – exilová literatura (vydávaná českými autory v zahraničí) a samizdatová literatura. Jaroslav Seifert (Morový sloup), Josef Škvorecký (Tankový prapor), Arnošt Lustig.

Dílo vzniklo v 60. letech, kdy se poměry uvolňovaly. Po roce 1968 bylo v ČSSR zakázáno. Téma lásky jako iluze a kritika společnosti 2. pol. 20. stol. jsou aktuální dodnes.

Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky: rovněž česká próza 60. let zobrazující každodenní život a vztahy v době komunistického Československa, avšak s důrazem na válečné období a s odlišným žánrem (novela vs. povídková sbírka).

Je přítomna, aby prezentovala proměnu muže. Autor má tendenci ženy zařazovat do kategorií. Jsou schématické: nevinné, citlivé ženy (citem připoutají muže) × suverénní ženy (v nich budí odpor). Kundera dělí ženy na gotické (postavou míří nahoru, ale duše tíhne dolů) a barokní (postava tíhne dolů, ale duše směřuje nahoru).