Miloš Hrma prožije první sexuální neúspěch s průvodčí Mášou a pokusí se o sebevraždu (pořezání rukou ve vaně). Po záchraně a několika měsících léčby se vrací na malou železniční stanici, kudy projíždějí německé zásobovací vlaky. Výpravčí Hubička je mezitím vyšetřován za to, že se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou a otiskl jí na zadek štábní razítka (matka to spatřila). Přednosta je rozzloben – kněžna Kinská se o skandálu dozvěděla a Hubička navíc rozvrzal jeho kanape. Přednostova manželka pomáhá Milošovi s jeho sebevědomím i v oblasti erotiky. Miloš je překvapen, když se od zdánlivě povrchního Hubičky dozví, že se plánuje zničení německého vlaku se zbraněmi. Přijede Viktoria Freie s informacemi a vybavením. V předvečer akce Miloš prožije s Viktorií první milostný úspěch. Plný sebevědomí se zapojí do sabotáže a sám ze staničního semaforu shodí bombu na německý vlak. Německý voják v posledním vagónu na Miloše vystřelí, Miloš palbu opětuje – oba padají do příkopu a umírají. Miloš umírá hrdý na svůj čin, ale s lítostí nad zabitým Němcem a s pocitem marnosti z války.

Tenhleten rok, rok pětačtyřicet, Němci už neovládli prostor nad naším městečkem. Natožpak nad celou krajinou, zemí. Hloubkaři narušili dopravu tak, že ranní vlaky jezdily v poledne, polední večer a večerní za noci, takže se někdy stalo, že odpolední vlak přijel podle jízdního řádu na minutu včas, ale to bylo tím, že to byl čtyři hodiny opožděný dopolední osobák. …

…ale já jsem se kuckal a chrčela ze mne krev. Do poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: „Měli jste sedět doma, na prdeli…"