Pilot nouzově přistane se svým letadlem na Sahaře. Když se snaží stroj opravit, objevuje se náhle malý princ (postava z cizí planety, kterou opustil, protože pochyboval o lásce růže, kterou miloval). Chce po pilotovi, aby mu nakreslil beránka. Ten neví jak, a tak mu zkusí namalovat hroznýše se slonem v žaludku (což připomíná klobouk). Malý princ však trvá na kresbě beránka. Pilot beránka nakonec nakreslí, ale malému princi se obrázek nelíbí. Až když mu nakreslí beránka v bedně, malý princ je nadšený.

Malý princ vypráví pilotovi o svých návštěvách cizích planet, kde potkával různé dospělé s pokřivenými charaktery. Na první planetě potkal Krále, který všechny považoval za své poddané a vše mu musel výslovně povolit. Na druhé se setkal s Domýšlivcem, který chtěl být všemi uctíván, přestože zde žil úplně sám. Na třetí potkává Pijana, který pije, protože se stydí za to, že pije. Na čtvrté žije Byznysmen, který neustále počítá hvězdy a chce je vlastnit. Na páté miniplanetce nalezne Lampáře, který bez odpočinku zhasíná a rozsvěcí svou lampu – je první postavou, která malému princi nepřipadá směšná, protože se narozdíl od předchozích nestará jen sám o sebe. Na šesté potkává Zeměpisce, který se považuje za příliš důležitého a stará se jen o mapy.

Poslední zastávkou je Země, kde se všechny předchozí profese vyskytují v tisícovkách. Malý princ zde potkává hada, pouštní květinu, ozvěnu, zahradu plnou růží a nakonec moudrou Lišku. Ta mu vysvětlí, že má svět vnímat srdcem – láska a přátelství jsou tím podstatným. Dále potkává výhybkáře a obchodníka s pilulkami proti žízni, a díky nim objevuje lidskou uspěchanost.

8. den již pilotovi dochází voda a společně s malým princem hledají studnu, kterou nakonec najdou. Další den se pilotovi podaří dokončit opravu letadla. Loučí se s malým princem. Ten je smutný – jeho planeta je příliš daleko. Nechá se uštknout žlutým hadem, aby jeho cesta zpět byla jednodušší (nemusel by cestovat se svým těžkým tělem). Po smrti se jeho duše vydává zpět na planetu k milované růži, za kterou se po tom vše cítí zodpovědný. Pilot se ve vyprávění vrací do současnosti a vzpomíná na malého prince, s nímž se setkal už před 6 lety.

Vtom se objevila liška. „Dobrý den," řekla.
„Dobrý den," zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
„Jsem tady, pod jabloní...," řekl ten hlas. „Kdo jsi?" zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká…"
„Jsem liška," řekla liška. „Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. „Jsem smutný..."
„Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. „Nejsem ochočená."
„Tak promiň," řekl malý princ. Chvíli přemýšlel a pak dodal: „Co znamená ochočená?"
„Ty nejsi zdejší," řekla liška, „co tu hledáš?"
„Hledám lidi," odvětil malý princ. „Co znamená ochočená?"
„Lidé," řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Chovají také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?"
„Ne," řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočená?"
„Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. „Znamená to vytvořit pouta…"
„Vytvořit pouta?"
„Ovšem," řekla liška. „Ty jsi zatím pro mne jen malý chlapec podobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě..."
„Začínám chápat," řekl malý princ. „Znám jednu květinu... myslím, že si mě ochočila…"
„To je možné," dodala liška. „Na Zemi je vidět všelicos..."
„To není na Zemi," řekl malý princ. Zdálo se, že to v lišce probudilo zvědavost: „Na jiné planetě?"
„Ano."
„Jsou na té planetě lovci?"
„Nejsou."
„Ach, to je zajímavé! A co slepice?"
„Ani ty."
„Nic není dokonalé," povzdechla liška.
(z kapitoly XXI)